Ledová jeskyně

Chtěl bych vám přiblížit jednu geologickou(částečně)zajímavost. Jistě je vám známo, že ve světě existují jeskyně, kde se led udržuje i v létě. Ale jedna taková jeskyně existuje dokonce i v Česku a to v Lužických horách, kam dost často jezdím. Je to malá puklinová jeskyně na severním svahu sopečného kopce. Vznikla mrazovým zvětráváním hornin, při němž došlo k  rozpukání znělcové skály a jejímu překrytí rozsáhlým suťovým polem. Jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž je znemožněna cirkulace vzduchu.  Jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu. Z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m. Ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led. Právě pro tuto výjimečnost byla jeskyně v roce 1966  vyhlášena chráněnou přírodní památkou. Jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a 2 - 4 m široká. Vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami, levá část je hůře dostupná, protože se prudce svažuje a bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou.

V jeskyni jsem byl několikrát, ale vzhledem k relativně teplejšímu klimatu ledu stále ubývá. Při mé poslední návštěvě v roce 1999 byly stěny a strop bez ledu pouze na dně jeskyně byla asi 0,5 m silná vrstva ledu. Původně byl sestup do podzemí možný po větvích hrubě otesaného kmene, později po žebříku, ale potom, co byla jeskyně mnohokrát poškozena vandaly, byl vchod opatřen mříží a klíč je k dispozici pouze na vyžádání  na Správě CHKO Lužické hory. Znělcové bloky tvořící stěny jeskyně jsou velmi nestabilní a zvláště po jarním tání dochází k pohybu sutě, takže sestoupit do jeskyně vyžaduje pevné nervy. Ale ta trocha risku stojí za to!